Jako malá i větší jsem si hrozně přála mít Arabelin kouzelný prsten. Kdykoliv, kdekoliv otočit na prstě a je to. Vlastně si ho přeju doteď. Nevím, co jsem si chtěla vykouzlit jako malá, ale asi vlastní pokoj, pejska a dobré známky. Jako větší jsem chtěla mít super postavu, kluka a udělat maturitu. To si pamatuju.

Karlovo náměstí

To mi nikdo neřek, že furt existujou ty cikáni, co prodávaj "parfémy"!

Zavírám jobs.cz. Čumím do toho celý dny. Nejhorší to je o víkendu. To tam toho moc nepřibývá. Ovšem už dokonce čumim i na brigády. Jedna se mi tam teda moc zamlouvá. Je to jenom na čtyři měsíce, ale jinak by to byla moc fajnová prácička.

Středobodem dnešního dne bylo to, že jsem se konečně k večeru vyprdelila a vydala se do Penny. Že prý tam v zelenině mají nějakou krabici, kam lidi házej listy a nať. Hlavně jsem tam šla na nať. Minule jsem ji měla od kamarádky a králíci z toho měli úplný Vánoce. Ovšem já samozřejmě žádnou nať nenašla. Jen listy z kedlubny.

Chybí mi. Stejská se mi po něm. Myslím na něj každý den. Tak ňák si pořád myslím, že by nám to mohlo fungovat, kdybychom se snažili. Kdybychom na tom vztahu ňák zapracovali. Těch kdyby je hodně. Třeba kdyby neměl holku.

To mě zas kamarádka nahlodala. Jedna z mála těch, co občas čtou můj blog. Že prý ať napíšu knihu.

Rozhodně mě nelitujte, že jsem na svátky sama. Vždyť ani já se nelituju. Mně to vyhovuje, když mám takhle byt jenom pro sebe. Já asi fakt na ten život ve dvou nejsem stavěná. A ješte abych o svátcích uklízela, v mrazu myla okna a nebo leštila parkety. To tak. Stejně žádný nemám - ty parkety, myslim. No a ňáký vyvařování, týrání kapra a pečení malinkatýho cukrovíčka? Leda tak ten stromeček by mě na těch svátcích bavil. A to volno samozřejmě.

Tak ten zatracenej čokl se našel! To mi teda spad kámen ze srdce. Sice to nebyla moje vina. Když dá majitelka psovi velký obojek, protože si neuvědomí, že po ostříhání ztratí pes na objemu, tak to je potom těžký. Ale stejně jsem se cejtila hrozně. Takhle někomu ztratit psa a chudák zvíře, někde bloudí a prchá před kojoty.

Takze tak. Ztratil se mi pes. Utek. Kamaradce hlidam fenku. Hlidala jsem od nedelniho vecera do pondelniho rana, takze jenom pres noc. Do ceho jsem se to, ja  husa, zas zapletla.

Furt jenom Vánoce, Vánoce, parkoviště natřískaný, všude lidí jak dobytka. No prostě se tomu nevyhnete. Mě to taky neminulo a tudíž bych si i já dovolila přispět svou troškou do mlýna.