Go slow to go fast. Fake it till you make it. A tak dále pana krále. Průvodních keců netřeba. Lvici se totiž konečně jednou taky něco povedlo. Hurá, Lvice povýšila!!!

Je vedro a v takovém vedru já odmítám chodit do práce. Sedím na home officu a jsem hloupá. V práci bych se klimatizovala, kdežto doma se peču.

Dlouho jsem tu o sportu nic nenapsala. A to by byla přecijenom škoda, když jsem takový pohybový nadšenec. Ne, to kecám. Sport furt nesnáším, ale mám multisportku, takže žiju dvojí život. Což se docela vyplatí, žít 2v1. Život je krátkej. YOLO!

Byl to den jako každý jiný. Kanceláří se ozývalo tiché klikání myší a klapání kláves klávesnic. Někdo se beze studu mazlil v rohu s tiskárnou a čekal až mu pošle pár příjemně teplých papírů. Ti nejspolečenštější se s hrníčky v ruce motali v kuchyňce, ze které se ozýval smích značící dobrý kolektiv. Poobědová líná atmosféra ovládla celé patro open spacu. Takové obyčejné prosluněné úterý. A nebo ne?

Poslední dobou se na mě knihy lepí jak ženský na stojany s dekorativní kosmetikou ve slevě. Ze všech stran dostávám tipy na zajímavé tituly, mám kolem sebe samé čtenáře, kteří mi s radostí knihy půjčují. A nedejbože, když zajdu do knihkupectví. Při každé návštěvě se zamiluji. Znovu a znovu. Mé srdce baží po nových titulech. Můj knižní chtíč je nenasytný.

Loni, nebo předloni jsem ho nějakým, už nevím jakým, způsobem objevila na netu. Nevím, co mě k němu přivedlo. Ale rozhodla jsem se ho objednat. Tenkrát ho ještě měli v Luxoru, letos už ne.

Jenomže když jsem si ho prohlédla, rozmyslela jsem si to. Teď už právě nevím, co mě odradilo. Jestli jsem si řekla, že škoda peněz, nebo byl nějak poškozený?

Banální otázka. Pro někoho, kdo tam jezdí často jako já. Ale oni ještě pořád existují Češi (i mezi vámi, což?), co na Slovensku nikdy nebyli. Nad tím mi zůstává rozum stát.

Na druhou stranu, kdo jsem já, abych se tu povyšovala? Vždyť jezdím jen do Bratislavy. Čili kousek za naše hranice. Ale zas kdo z vás ví, co je to desiata, riad, hnačka, rúra, špongia, šarkan, štrajk, žúr alebo žeriav? Veď ja aj čítam knihy v slovenčine. Heč. Ale abych to napsala celé ve slovenštině – na to si netroufám.

Chtěla jsem to napsat hned za tepla ještě včera. Dokud mi žilou koloval Ruskij Standart. Ale byla jsem moc ... řekněme unavená.

Je nás přihlášených deset! Jelikož jsme si prapůvodně řekli, že sraz dáme po prázdninách, je nejvyšší čas se domluvit na přesném datu. Já navrhuju sobotu 1. září.