Měla jsem moc fajn týden a dokonce mám ke každé z aktivit fotku. Už jsem moc fotky nedávám, tak teď to bude změna. No a tento týden mám odpočinkový, tak si ten svůj skvělý týden s vámi zrekapituluji.

A už docela dávno. V práci už jsem čtyři a půl měsíce. Heja, heja, hej! A pořád jsem jak v ráji. Vypadá to na nejlepší práci, co jsem kdy měla.

Byla jsem u kadeřnice a mám na pár měsíců zkaženej život. Vypadám jak Uršula Kluková a ještě mám každou stranu jinak dlouhou. Nevím, co mě přimělo, dát zas nějaké náně s fénem moc nad mou krásou. Jo, vlastně vím.

Měla jsem narozeniny, tak jsem si vzala dovolenou. Komu to řeknu, ten se tomuto počinu diví, ale mně to přijde jako dobrej důvod. Nevytvořila jsem si žádný extra plán, páč to bych musela vstávat (jinak se totiž nedá nic stihnout) a to bych se pěkně proklínala.

Tak vám teda vážně nevím. Má smysl žít ve velkoměstě? Dává mi něco ta spousta lékáren, optik a pracovních příležitostí? Máme tu letiště a metro. Hurá! Ale co z toho?

U moře je krásně. O tom se nedá pochybovat. Teplo, voda, nic moc na práci. Na všech fotkách sluneční brýle a mokrý vlasy. Jenomže na horách je taky krásně. Jinak. Vždycky mě to překvapí. Žádný palmičky a slunečníčky z katalogu. Na horách je totiž nadpozemsky.

Když si jednou místo kýble křídel objednáte něco malýho a dáte si buřty na pivu a přinesou vám dva celý a celkově ňáký přerostlý a přitom tam vždycky dávali jen jeden a půl a nebylo k tomu tolik křenu, kterej tam stejně jenom zabírá místo omáčce; jo, chtěli byste vytírat talíř chlebem, ale už nemáte co... Tak takovej to byl včera večer.

Přesto vám o včerejšku napíšu. Ono se totiž pořád něco děje. A jestli je to zvláštní, nebo ne, to už je úhel pohledu.

Loni jsem byla poprvé a bylo to úplně boží. Letos jsem si řekla, že to vydržím, a že nepůjdu. Přeci jenom lístek stojí 450 korun a já teď byla dlouho bez práce... Ha ha, kecy v kleci. Nevydržela jsem to a šla!

Převlíkla jsem si postel a konečně došlo na prostěradlo, které jsem dostala k Vánocům. Mezitím jsem vyprala pár kusů oblečení a teď doufám, že mi ještě dneska uschne, abych se mohla zabalit.